O projektu

Během vytváření Akademického atlasu českých dějin (Semotanová et al. 2014), na kterém spolupracovali odborníci z Historického ústavu Akademie věd České republiky se zaměstnanci a studenty z katedry mapování a kartografie (dnes katedra geomatiky) Fakulty stavební ČVUT, vyšla najevo komplexnost problematiky římskokatolické církevní správy v raném novověku, jež by si zasloužila zpracování v prostředí geografických informačních systémů. Nabídka doplnit toto bílé místo ve studiu církevně-správních dějin byla rozpracována v disertační práci P. Seemanna. K jejím výstupům patří také portál církevnímapy.cz.

Pro práci byly stanoveny tyto hlavní cíle:

  • Navrhnout postup a sestavit prostorovou a časovou databázi církevní správy českých zemí v raném novověku až do podrobnosti farností, tj. ve středním mapovém měřítku. A to v součinnosti s odborníky z Historického ústavu.
  • Prezentovat shromážděná data formou mapových výstupů, jmenovitě interaktivní webovou mapovou aplikací, která bude vyhovovat požadavkům dějepisců.
  • Rozebrat stávající církevní kartografické znaky a vytvořit nové znakové sady, jež budou lépe vyhovovat potřebám tematických historických map, určených vědecké obci. Jde zejména o bodově lokalizované znaky sídel církevní správy (biskupství, vikářství, děkanství, fary apod.), domy řeholních společenství (kláštery) a problematiku znázornění více hraničních znaků různých druhů a úrovní v jednom mapovém díle.
  • Přiblížit vybrané teoretické pasáže z kartografie a geoinformatiky specialistům z humanitních oborů z důvodu snadnější mezioborové spolupráce a osvěty geomatiky.

Stav problematiky

Církevní správa v raném novověku z pohledu pramenů

Údaje o podobě historické farní sítě lze získat hlavně z katalogů beneficií a soupisů jejich držitelů. Pro Čechy raného novověku je důležitý zejména katalog beneficií pražského arcibiskupství z roku 1715 (Abecední seznam farářů a far 1715). Jde o velmi spolehlivý pramen, který popisuje typy místní duchovní správy a příslušnost jednotlivých farností k vikariátům. Pro určení rozsahu farností je však jeho výpovědní hodnota velmi kolísavá. Z něj získané údaje se proto musí verifikovat či doplňovat z dalších pramenů, tj. především matrik.

Od dob třicetileté války se matriky dochovaly skoro v úplnosti pro celé území Čech (Křivka 1978, str. 8). Velkou výhodou pro práci s nimi je jejich masivní digitalizace a on-line přístupnost. K matrikám existuje též řada archivních pomůcek, které umožňují badateli lépe se orientovat v jejich základní struktuře, a často rovněž poskytují fundované informace o vývoji příslušné farnosti. Nevýhodou práce s matrikami je jejich značný počet a nejednotnost v jejich zpřístupnění jednotlivými archivy (v Brně, Litoměřicích, Opavě, Plzni, Praze, Třeboni a Zámrsku).

Ukázka matričního zápisu z roku 1715 v matrice pokřtěných v kostele sv. Vavřince v Butovicích (vikariát velvarský) (Zdroj: převzato z (Semotanová et al. 2014))

Ukázka matričního zápisu z roku 1715 v matrice pokřtěných v kostele sv. Vavřince v Butovicích (vikariát velvarský)
(Zdroj: převzato z (Semotanová et al. 2014))

Ke sledování vývoje farností v čase se dá použít odborná literatura, jež však neposkytuje dost informací pro plošné sledování větších celků. K získání těchto dat lze využít mladší soupisy beneficií (Seznam far a farářů podle vikariátů 1734–1806), včetně tzv. catalogi cleri, které od 40. let 18. století vycházely tiskem a umožňují navíc sledovat personální zajištění farní správy. Pro starší období se dají použít tzv. farářské relace. Tento nesmírně cenný pramen k fungování farní správy vznikl na základě nařízení konzistoře, která předepisovala jednotlivým farářům odpovědět na 42 stanovených otázek a takto vzniklé dotazníky opatřit přílohami v podobě inventářů, soupisu majetku apod. Poprvé byly dotazníky vyhotoveny v roce 1677, podruhé v roce 1700. Jde o pramen s vysokou vypovídací hodnotou, který zatím nebyl pro účely teritoriálního vývoje farní správy plošně využit. Důvodem je zejména časová náročnost výzkumu.

Struktura a vývoj farností v českých diecézích v raném novověku nejsou v současnosti dostatečně zachyceny v žádném mapovém výstupu středního nebo velkého měřítka, natož zpracovány formou databáze. Potřebné informace se nacházejí ve výše popsaných písemných pramenech, které prozatím nebyly kartograficky zpracovány. Dosud vydané historické mapy, případně staré mapy se tématu věnují jen povrchově. Ať už z pohledu měřítkového – přehledné mapy do úrovně diecézí (Gatz et al. 2009), lokálního – mapové sondy zabývající se několika farnostmi (Semotanová et al. 2014, str. 70–71), či časového – zpracovávají novější období (Boháč 1999).

Kartografické znaky v církevních mapách

Potřeba navrhnout nový znakový systém pro církevní tematické mapy vyplynula z kuloárních diskuzí o Akademickém atlasu českých dějin (Semotanová et al. 2014) a jeho recenze (Bláha a Kučera 2014). Druhým podnětem byl stav bodových znakových sad v ostatních atlasech a mapách zabývajících se církevní problematikou. Zpracování znaků totiž nebylo dostatečně komplexní. Dosud neexistuje pro toto téma v českých zemích ustálená sada mapových znaků. Druhotnou motivací, proč zaplňovat tuto mezeru v české kartografii, byla snaha naučit se na konkrétním příkladu vytvářet grafické jednotky pro geografické informační systémy formou počítačových fontů, jež jsou vhodným prostředkem k poskytnutí sad ostatním kartografům.

Metody zpracování

Řešené téma vyžadovalo mezioborovou spolupráci věd zabývajících se dějinami církve a osídlení, historické geografie, kartografie a geoinformatiky. Prvním a zásadním počinem tak bylo nalezení společné řeči mezi geoinformatikem a historikem, stejně jako studium základů vývoje církve v českých zemích. Kromě konzultací byla důležitá také výměna kontaktů na zainteresované osoby a instituce.

Databáze historické církevní správy

Jako výchozí stav zpracování dat církevní správy v raném novověku byl zvolen rok 1715. K tomuto datu jsou dostupné písemné prameny zmíněné výše. Rok 1715 rovněž bezprostředně navazuje na správní reformu krajů v Čechách a na popisy pražské arcidiecéze z předchozích let shromážděných v publikaci A. Podlahy (1917). Zvolený letopočet leží též zhruba uprostřed období, jež je ohraničeno z jedné strany reorganizací církevní správy v pražské arcidiecézi činy kardinála Harracha v letech 1630–1631 a vzniku nových diecézí v Čechách (litoměřická 1655, hradecká 1664), a z druhé strany josefínskými reformami z let 1782–1790. V neposlední řadě existují pro rok 1715 první podrobné kartografické prameny v podobě Müllerových map Moravy a Čech, jež byly mapovány v letech 1708–1718.

Úkolem historiků bylo studium písemných pramenů s údaji o historické církevní správě a sestavení relevantních údajů do podoby vhodné k zpracování v geografických informačních systémech. Tvorba prostorové databáze církevní správy pak probíhala v řadě navazujících kroků, jež budou načrtnuty v následujících odstavcích.

Pro umístnění prostorových dat byly navrhnuty dvě základní třídy – první k uložení územních obvodů sídel, ze kterých se skládají farnosti, jakožto nejnižší úroveň církevní správy, a druhá určená pro rezidence církevních úřadů (fary, vikářství, biskupství apod.). Všechny vyšší úrovně církevní správy (obvody vikariátů/děkanátů a diecézí/arcidiecézí) pak lze metodami geografických informačních systémů z těchto tříd odvodit.

Úvodní návrh struktury geodatabáze církevní správy

Úvodní návrh struktury geodatabáze církevní správy

Do teritoriálního rozsahu farnosti zpravidla patří více různých druhů sídel (samot, vsí, městeček a měst). K sestavení bezešvé vrstvy bylo třeba znát jednak seznam sídel spadajících pod příslušné farnosti a rovněž jejich plošná vymezení. Avšak nikoliv současná, ale historická, která jsou očištěna o pozdější změny osídlení v české kotlině. Znalost pouze souřadnic sídel není pro mapu ve středním měřítku dostatečná. V roce 1715 ještě neexistovalo žádné kartografické dílo, které by obsahovalo pro celé české země podrobné hranice sídel tak, jak je tomu v dobách bližších současnosti. Rozsahy sídel proto bylo nezbytné rekonstruovat na základě mladších kartografických pramenů s přihlédnutím k dobovým pramenům. Nejstarší použitelné, tj. na matematických základech postavené, mapové dílo s územními obvody vzniklo až v první polovině 19. století a byl jím stabilní katastr a v něm zaznamenané hranice katastrálních obcí, z nichž se při rekonstrukci stavu církevní správy vyšlo.

Zvládnutí prostorových postupů a nástrojů geografických informačních systémů není zatím u odborníků na dějiny zcela běžné. Proto byly pro účely urychlení procesu přípravy dat a jejich předávání po ose historik-geoinformatik vytvořeny pomocné mapy a seznamy. Ty zajistily hladší a systematičtější formu naplňování databáze údaji.

Důležitou roli hraje, kromě atributových hodnot, i složka prostorová. Po připojení dat ze seznamů od historiků ke katastrálním obcím stabilního katastru zbyla řada dílčích nedodělků a problémů. Převáž ně se jednalo o neztotožněná sídla, která bylo nutné projít a opravit. Typicky šlo o případ, kdy sídlo ze seznamu nebylo katastrální obcí, ale ještě nižším teritoriálním celkem (například samotou či osadou).

Zároveň s pracemi na naplňování databáze probíhala kontrola existence sídel v roce 1715. Bohužel se v dodávaných soupisech objevovala i později založená sídla, jež pro zachování časové korektnosti bylo třeba z plošných dat vyloučit. Nicméně pro možné budoucí rozšíření databáze o mladší období byla pro tato sídla vytvořena pomocná třída sloužící k jejich evidenci. Informace o existenci lokalit byly čerpány z Müllerovy mapy Čech, eventuálně z další literatury věnující se dějinám osídlení v českých zemích (Křivka 1978; Růžková a Škrabal 2006a, 2006b).

Po zpracování dodaných dat přišla na řadu etapa atributových a topologických kontrol. Údaje (poznámky) stejné povahy byly sjednoceny. Došlo k doplnění pomocných atributových sloupců. Překryvy a mezery mezi jednotlivými polygony, způsobené chybnou editací, byly odhaleny a opraveny topologickými nástroji.

Výsledná databáze pak mohla vstoupit do etapy odvozovaní dalších tříd a zpracování mapových výstupů. Z ploch sídel a dat o jejich příslušnosti do farností, vikariátů a diecézí byly sestaveny nové polygonové třídy vyšších územních celků církevní správy. Doplněny byly rovněž pravděpodobné hranice českých diecézí spolu s bodovými znaky pro vikářství a děkanství v nezpracovaných oblastech.

Nově předložené bodové znaky byly zpracovány pro mapy, jejichž hlavním tématem má být církevní problematika a její dějinný vývoj. Uživatelem map by měl být odborník (historik) či poučený laik. Předpokládaným výstupním médiem jsou tištěné publikace vědecké povahy, nicméně po vhodné modifikaci se dají znaky využít i ve webovém prostředí. Sada byla rozdělena do dvou tematických skupin – na množinu bodových znaků pro správu římskokatolické církve a na množinu znaků pro domy řeholních společenství této církve (zjednodušeně kláštery).

Znaky byly navrženy pro použití v mapách malých a středních měřítek. Vzhledem k vysokému počtu církevních institucí a složitosti vazeb mezi nimi byl návrh znaků omezen jen na řády, kongregace a úřady, jež působily nebo působí na území současného Česka. Znakotvorba vycházela z rozboru a systematizace monasteriologických a církevně-správních termínů, která byla konzultována s odborníky z Historického ústavu Akademie věd ČR. Důležitým podkladem byla rovněž analýza stávajících znaků z map české i zahraniční provenience. Vlastní kartografické zpracování znaků využívá jak poznatky z teorie mapového jazyka J. Pravdy, zejména principů konvenčnosti a asociativnosti při volbě mapových znaků, tak z další kartografické literatury (Voženílek et al. 2011).

Volba mapových morfémů a jejich významy pro znaky klášterů

Volba mapových morfémů a jejich významy pro znaky klášterů

Už od začátku prací bylo zamýšleno, že znaky budou realizovány formou počítačového fontu (program FontForge). Důvodem k tomu je snadná implementace do platformy ArcGIS. Zároveň je lehké font převést na vektorový formát SVG a/nebo importovat znaky do vektorových grafických editorů.

Webová mapová aplikace církevní správy

Už od prvotních úvah o tématu byla jako hlavní výstup zamýšlena webová mapová aplikace. Klasická analogová mapa by byla pro problematiku omezující. Technologie zpřístupňující prostorová data on-line prodělávají překotný rozvoj, přinášejí nové pohledy a atraktivně přibližují téma široké veřejnosti. Byla by proto škoda jich nevyužít.

Mapová aplikace cílí na odbornou veřejnost a poučené laiky, kteří mají základní povědomí o církevní správě v raném novověku. Nicméně i ostatní uživatelé by se v mapě neměli zcela ztratit. Jako výstupní nosič mapy byla vybrána obrazovka počítače, případně tabletu, ze které čtenář získá poznatky delším, ne jen letmým studiem. Pro vlastní realizaci pak byla zvolena technologie americké firmy ESRI v podobě platformy ArcGIS, respektive ArcGIS Online.

Výhodou internetové prezentace dat je možnost svázat mapové podklady nestejných měřítek a s nimi spojenou podrobnost sdělovaných informací. Pro webovou mapu byly navrhnuty čtyři úrovně (de facto samostatné mapy) od malého měřítka znázorňujícího diecéze českých zemí až do velkého měřítka s teritorii jednotlivých sídel, z nichž se skládají farnosti. Všechny mapové úrovně byly zpracovány v kartografickém zobrazení Web Mercator. Důvodem k jeho volbě byla především snadná technologická implementace a možnost jednoduše kombinovat různé mapové zdroje.

K přípravě mapových vrstev, stejně jako ke zpracování historických geodat, posloužil program ArcMap. Jako podkladová mapa pro tematické vrstvy byly užity polygonové, liniové a bodové třídy
prostorové databáze. Církevním objektům ve webové mapové aplikaci byly přiřazeny nově navržené bodové znaky, čímž byla ověřena jejich použitelnost. Polygonovým třídám diecézí, vikariátů a farností byly zvoleny kvalitativní areálové znaky dle konvencí užívaných v politických a administrativních mapách. Ve volbě konkrétních barev se osvědčil portál Sequential color schemes generator. Požadavek na čtyři mapové výstupy s různým stupněm podrobnosti vedl k potřebě kartograficky generalizovat data. Bodové prvky byly generalizovány cenzálním výběrem, polygonové třídy sídel, farností, vikariátů a diecézí a liniová třída hranic pak kombinací metod zevšeobecnění tvarů a cenzálního výběru. Popis byl realizován kombinací dynamických popisků a předem připravených anotačních tříd. Mimo kartografického vyjádření církevní správy byla nachystána rovněž tematická mapová vrstva znázorňující existenci sídel v Müllerově mapě Čech, která má poskytnout čtenáři dodatečnou informaci o stavu osídlení.

Mapová aplikace je pak založena na kombinaci rastrových dat (mapových dlaždic) a interaktivních vektorových dat. Jako podkladová mapa (tzv. basemap) byly zvoleny Základní mapy ČR, které poskytuje formou webové mapové služby Český úřad zeměměřický a katastrální. Hlavním úkolem podkladové mapy je umožnit čtenáři orientaci v prostoru Česka. Nahrazuje rovněž chybějící topografický podklad v tematických mapových vrstvách. Jako neaktivní mapové vrstvy byly do kompozice přidány webové mapové služby s Müllerovou mapou Čech, II. vojenského mapování a topografická mapa světa společnosti ESRI. Všechny mají za účel podpořit získávání dějinných poznatků metodou konfrontace mapových podkladů.

O fyzické uložení dat a technologie sdílení se stará cloudové řešení ArcGIS Online. Rozhraní tenkého klienta aplikace potom vyšlo z připravených šablon, které jsou určeny pro moderní internetové prohlížeče a umí přizpůsobit svoji kompozici různému rozlišení obrazovek koncových zařízení.

Výsledky

Shrnutí českých církevních dějin, pramenů historické geografie a kartografické teorie

V práci a na portálu je shrnuta historie křesťanství v českých zemích s důrazem na složky správy a řeholního života. Text vznikl pro potřeby seznámení se s problematikou církevních dějin. Posloužil také jako odrazový můstek pro systematizaci a utřídění termínů a vztahů, jejichž pochopení bylo nutnou podmínkou pro návrh nových znakových sad, sestavení prostorové databáze a mapových výstupů. Kartografické obci může dobře posloužit k základní orientaci v tématu a vést tak přeneseně k lepším církevním mapám.

V navazující části jsou shrnuty písemné a kartografické prameny z období raného novověku, které souvisejí s církevní správou nebo s dějinami osídlení. V krátkosti jsou okomentovány soupisy půdy, katastry, katalogy beneficí, matriky a dostupné místopisné příručky. Rozebrány jsou rovněž Müllerovy mapy Moravy a Čech, navazující Wielandovy mapy Slezska, I. a II. vojenské mapování, stabilní katastr a staré mapy s církevní tematikou. Představena je též problematika osídlení českých zemí a základní literatura, jež se oblasti věnuje.

Výklad kartografických poznatků zastupuje především teorie mapového jazyka. Tato koncepce byla pro práci zvolena hlavně z důvodu, že perfektně popisuje způsob tvorby mapových znaků. Zároveň funguje i jako celkový teoretický přístup k záležitostem vědy o mapách. Shrnutí důležitých kartografických principů pak slouží jednak pro aplikační část, ale míří také na vzdělávání specialistů na dějepis. Nastíněny byly rovněž vybrané pasáže z geomatiky, hlavně z technologických okruhů digitálního zpracování a prezentace dat, a možnosti platformy ArcGIS.

Znakové sady a mapa klášterů

Pro potřeby církevních historických map byly vytvořeny dvě sady bodově lokalizovaných znaků. V první skupině – církevní správě – jsou zastoupeny znaky pro církevní úřady typu biskupství, arcijáhenství, vikářství, děkanství, fara, kaplanství apod., které jsou rozčleněny do čtyř úrovní dle pozice v hierarchii církevní správy. V druhé skupině – řeholních domů – jsou pak znaky pro církevní řády a kongregace, které jsou rozlišeny dle příslušnosti k řádům či ke kongregacím, dále dle druhu řeholního společenství (např. mnišské, mendikantské nebo rytířské řády), pohlaví členů a konkrétního řeholního společenství. Všechny bodově lokalizované znaky byly navrženy tak, aby byly dobře vzájemně odlišitelné a dovolují pomocí vizuálních parametrů barva, velikost a orientace doplňovat do znaků další významy. Všem zájemcům jsou pak přístupné jako počítačový font distribuovaný pod licencí Creative Commons.

Příspěvkem do oblasti liniových znaků je shrnutí přístupů, jak volit hraniční znaky v různých typech tematických map. Probrána jsou pojetí v běžných mapách malých měřítek s kvalitativními areály či barevnou hypsometrií, dále způsoby, jak současně znázornit dobové a stávající hranice s ohledem na okolní podklad a speciální případy kombinující více druhů a typů hranic.

Jako modelový příklad mapy s odborným církevním obsahem pro aplikaci nových znaků byla vybrána mapa klášterů z Akademického atlasu českých dějin (Semotanová et al. 2014, str. 74–75), neboť má vysoce abstraktní a neasociativní znakový klíč. V upraveném pojetí v sobě znaky komprimují (kromě druhu společenství, konkrétního řádu a pohlaví členů) taktéž informaci o etapě vybudování kláštera, typu kláštera a o osobě zakladatele. Výsledkem celého snažení v podobě přepracované mapy klášterní sítě by mělo být rychlejší a příjemnější vstřebání tematických poznatků.

Prostorová databáze církevní správy

Plán zrekonstruovat farní síť pro území celých českých zemí nebyl bohužel pro účely disertační práce splněn. A to jak z prostorového, tak časového hlediska (ve smyslu dějinných řezů). Ukázalo se, že sběr dat ze strany historiků je velmi časově náročný a vyžaduje doslova mravenčí práci při dohledávání údajů z pramenů. Ty si často protiřečí nebo nejsou úplné. Sestavit seznam sídel patřících byť jen pod jednu farnost tak bylo mnohdy prací na několik hodin až dní. Kvůli tomu nemohla být dokončena také navazující práce naplňování prostorové databáze církevní správy, která vyžaduje rovněž určitý čas na zpracování.

Přesto se podařilo zrekonstruovat reprezentativní část českých zemí pro rok 1715, jakož i navrhnout a aplikovat postupy sestavování dat. Vymezení teritorií základních správních složek katolické církve v podobě farností povstalo z kombinace seznamu dotčených sídel a jejich jednotlivých územních obvodů. Historický průběh sídelních hranic byl získán zpětnou editací současných katastrálních území do stavu z dob stabilního katastru (polovina 19. století) a byl dále upravován podle dobových map a místopisných soupisů, obzvláště se zřetelem na eliminaci sídel založených až po roce 1715. Pozdější církevní osud je zatím evidován textovou poznámkou.

Celkově byla nalezena církevně-správní příslušnost k necelým šesti tisícům sídel, které zabírají přibližně třetinu historického území Čech. Odhadovaný zbývající počet sídel, jež bude nutné zařadit do farností, vikariátů, děkanátů a diecézí, je osmnáct tisíc. Zpracováno je tedy kolem čtvrtiny zamýšlených dat.

Rozsah zpracovaného území prostorové databáze církevní správy v roce 1715

Rozsah zpracovaného území prostorové databáze církevní správy v roce 1715

Také databázový model není ještě zcela korektní. Jeho návrh nemůže být zatím dokončen, když není uzavřen sběr dat, kde se mohou objevit ještě různé dějinné záludnosti, které bude nutné v modelu respektovat.

Webová mapová aplikace a portál cirkevnimapy.cz

Prostorová databáze církevní správy byla kartograficky zpracována do podoby webové mapové aplikace, kterou lze nalézt na portálu cirkevnimapy.cz. Připraveny byly dvě varianty mapové aplikace. Složitější nabízí, mimo základní funkčnosti typu pohyb v mapě, změna měřítka, vyskakovací okna s atributovými údaji a vyhledávání, taktéž možnost ovládat viditelnost mapových vrstev, tisk mapové kompozice, zobrazení atributové tabulky, měření ploch, vzdáleností a souřadnic či funkci pro vertikální rozdělení mapového okna, které pak současně zobrazuje dvě mapové vrstvy. Jednoduší varianta má pak jen zmíněnou základní funkčnost a je určena pro méně výkonná zařízení.

Nadto portál obsahuje vybrané pasáže z disertační práce, například o vývoji církevní správyřeholních společenství v českých zemích, slovník odborných církevních výrazů, nápovědu k mapové aplikaci, často kladené dotazy, soubory ke stažení apod. Pokud se podaří navázat na stávající spolupráci v ose historik-kartograf, je plánováno rozšiřování stránek o nové interaktivní mapy, poznatky či překlad do angličtiny. Běžné veřejnosti může portál ulehčit, když nic jiného, alespoň genealogická pátrání po předcích.

Jako vedlejší výstup, odvozený z kartografického zpracování dat církevní správy pro webovou mapovou aplikaci, byla nachystána rovněž maketa atlasu určená k tisku. Maketa z důvodu, že data církevní správy nejsou zatím zpracována pro celé české země. Vzhled atlasu ve formátu A4 se podobá běžným autoatlasům, tj. území Česka je rozděleno na na sebe navazující mapové strany. Maketa má sloužit k ilustraci toho, jak by mohl vypadat tištěný atlas církevní správy. Dá se však již nyní použít jako off-line alternativa k webové mapové aplikaci.

Závěrem

Zpracování raně novověké církevní problematiky a přidružených témat metodami geografických informačních systémů přineslo řadu hmatatelných výsledků.

Nejdůležitější cíl disertační práce v podobě rekonstrukce prostorových vztahů ve farní síti 18. století byl splněn z pohledu metodického a prezentačního. Avšak po obsahové stránce byla zpracována přibližně jen čtvrtina území českých zemí a jen jedna časová rovina. Studium písemných pramenů zachycujících církevní správu se ukázalo jako značně náročné na čas spolupracujících historiků. Dokončení bude patrně vyžadovat ještě několik měsíců až let badatelské činnosti. Chybějící data však bude možné poměrně snadno doplnit, neboť prostorová databáze, kartografické postupy a webová mapová aplikace jsou na to připraveny.

Zbývající hlavní cíle disertační práce byly splněny. Vznikly jak nové znakové sady pro církevní objekty, tak požadované mapové výstupy a texty přibližující teoretické pasáže z kartografie, geoinformatiky, historické geografie i dějin církve.

Ve výzkumu lze jistě dále pokračovat. Prvním krokem může být dokončení nezpracovaných lokalit církevní správy českých zemí pro rok 1715. Druhým pak rozšíření dat o další dějinné roviny, díky nimž by vznikl časový GIS. Shromážděná data v sobě také skrývají ohromný potenciál z hlediska vyhodnocení prostorových souvislostí. Správný rozbor může přinést nové poznatky a vést ke změnám v dějepisných paradigmatech. Leč do této fáze se práce zatím nedostala.

Zvládnutí celé problematiky stálo na nutné spolupráci kartografa a historika. Najít společnou řeč a splnit slíbené termíny bylo leckdy obtížné. Přesto se zdařilo svázat volné konce alespoň do přijatelných kompromisů. Téma je stále nosné a zasloužilo by si další etapu.


Literatura

  • Abecední seznam farářů a far. (1715): At: Národní archiv Praha, fond Archiv pražského arcibiskupství I, B 10/17, inv. č. 1305. Viz: http://www.badatelna.eu/fond/199/reprodukce/?zaznamId=787445&reproId=812425
  • BLÁHA, J. D.; KUČERA, Z. (2014): Semotanová, E., Cajthaml, J. a kol.: Akademický atlas českých dějin. Informace ČGS, č. 2014/2, s. 36–46. Dostupné z: http://geography.cz/informace-cgs/wpcontent/uploads/2014/09/icgs022014_literatura.pdf
  • BOHÁČ, Z. (1999): Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1 atlas, 175 s. ISBN 80-7192-405-9.
  • GATZ, E.; BREMER, K.; BECKER, R.; BRODKORB, C; FLACHENECKER, H. (2009): Atlas zur Kirche in Geschichte und Gegenwart: Heiliges Romisches Reich, deutschsprachige Lander. 1. vyd. Regensburg: Verlag Schnell & Steine GmbH, 1 atlas, 376 s. ISBN 978-37954-2181-6.
  • KŘIVKA, J. (1978): Nové osady vzniklé na území Čech v letech 1654–1854. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 397 s.
  • PODLAHA, A. (1917): Dějiny arcidiecése pražské od konce století XVII. do počátku století XIX. Díl I. Doba arcibiskupa Jana Josefa hraběte Breunera (1694-1710). Část první. Nákladem Dědictví sv. Prokopa, Praha.
  • RŮŽKOVÁ, J.; ŠKRABAL, J. a kol. (2006a): Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, I. díl. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 759 s. ISBN 80-250-1310-3.
  • RŮŽKOVÁ, J.; ŠKRABAL, J. a kol. (2006b): Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, II. díl. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 623 s. ISBN 80-250-1311-1.
  • SEMOTANOVÁ, E.; CAJTHAML, J. a kol. (2014): Akademický atlas českých dějin. 1. vyd. Praha: Academia, xxviii, 559 s. ISBN 978-80-200-2182-3.
  • Seznam far a farářů podle vikariátů. (1734–1806): At: Národní archiv Praha, fond Archiv pražského arcibiskupství I, B 10/18, inv. č. 1306, původní titulní list nedochován. Viz: http://www.badatelna.eu/fond/199/reprodukce/?zaznamId=787445&reproId=812425
  • VOŽENÍLEK, V.; KAŇOK, J. a kol. (2011): Metody tematické kartografie: vizualizace prostorových jevů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci pro katedru geoinformatiky, 216 s. ISBN 978-80-244-2790-4.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *